Historie čarodějnických procesů na hranici Nysa - Jeseník

1Počátky víry v existenci ďábla a jeho spojenců – kouzelníků a čarodějek – můžeme sledovat už v dávných dobách. Avšak největší vlna pronásledování lidí obviněných z čarodějnictví, zejména ženy, přichází ve středověku a raném novověku. Obránci víry v démony a čarodějnice byli velmi dobře známé osobnosti jako zakladatel scholastiky Tomáš Akvinský, král Jakub I. a zakladatelé protestantské víry Martin Luther a Jan Kalvín.

Dokumentem, který se neblaze zapsal do historie tzv. čarodějnických procesů, byla bulla papeže Innocentego VIII „Summis desiderantes" z 1484 roku, co vedlo k napsání jedné z nejhorších knih v moderním světě „Kladivo na čarodějnice" (Malleus maleficium).

Poprvé publikována v 1478 roce. Jejími autory byli zkušení dominikánští inkvizitoři Jacob Springer a Henrik Krämer. „Kladivo na čarodějnice" se rychle stalo nezbytnou příručkou pro vyšetřování a provádění procesů s potencionálními čarodějnicemi. Je zřejmé, že v době víry v ďábla a jeho spojenců, se jen málo lidí odvážilo postavit honu na čarodějnice. Nejznámějšími odpůrci procesů byli nizozemský lékař Jan Weyer, anglický šlechtic Reginald Scot či zakladatel moderní české pedagogiky Jan Ámos Komenský.

Stohy podezřelých „služebníků" ďábla nejčastěji hořely v 17. století na německém území, ve Skotsku, Francii, zatímco se prakticky přestalo ve Španělsku, Itálii či Nizozemsku. Nejméně zasaženými byly severní země Evropy, jako je Dánsko, Norsko a do jisté míry Švédsko, také východní Evropa (ortodoxní) a Balkán, který byl pod tureckou vládou. V ojedinělých případech došlo k čarodějnickým procesům, až do vypuknutí třicetileté války, i na území Slezska. V letech 1456-1503 došlo k několika procesům v okolí Vratislavi.

V prvním případě, popsaném v literatuře čarodějnických procesů, jde o příběh dvou žen, které byly obviněny z toho, že chtěly vzbudit zájem u mužů pomocí černé magie. Zaplatily za to životem – na základě rozhodnutí soudu byly utopeny v Odře. O rok později byla z města vykázána žena, v jejímž bytě byly nalezeny předměty údajně sloužící černé magii. V roce 1458 byl upálen kostelní zloděj – u soudu se totiž přiznal, že od jedné ženy z Opavy dostal byliny, které měly magickou moc otevírat zámky katedrál. Ve Vratislavi se s pálením žen v tomto období téměř nesetkáme. První proces v Nyse je v polské literatuře zaznamenám už ve 2. polovině 13. století, o dvě století dříve než v hlavním městě Slezska. Obviněnou měla být sestra jednoho z místních mnichů, která údajně lákala ostatní mnichy k sobě domů. Nezbývá nám než pochybovat o tom, zda tomu tak opravdu bylo, neboť v dopise biskup píše, že „byla stará, hrbatá a celkem ošklivá". Přesto ji vévoda Slezska Henryk Probus nařídil za městem upálit. Každopádně se jedná ojedinělý případ, a to i v celém Slezsku, zejména v nově se tvořícím nyském knížectví. Navíc, vzhledem k následujícím událostem, můžeme brát tento případ zcela jinak, protože nikde není zmínka o čarodějnictví a úřad inkvizitora v Nyse byl založen až v roce 1341.

Opravdový hon na čarodějnice začal v 17. století a dosáhl enormních rozměrů. Události můžeme připsat k hrůzám třicetileté války, nemluvě o všech tragédiích, které byly nepřímo spjaty s vojenskými operacemi v nyském knížectví – epidemie, hladomor. Zdá se být jasné, proč se procesy odehrávaly hlavně v jižní části knížectví (v současné době hranice České republiky). Horské a podhorské oblasti byly méně vyvinuté ekonomicky, a proto zde byla chudoba.Těžba zlata, díky které se rozvíjely místní města, zrovna přestala být výdělečnou a horské klima nedovolovalo dobrou sklizeň. To vše přispělo k houstnoucí atmosféře vzájemného podezření a pomluv. Čarodějnické procesy na biskupském území můžeme rozdělit do tří etap: 1. – rok 1622, 2. – roky 1634-1638, 3. – rok 1651 až roky 1684.

Rok 1622 – první obětí byla manželka jesenického pastora Barbara Schmied, kterou v roce 1622 její manžel označil za čarodějnici. Nešťastná žena byla okamžitě zatčena a vyslýchána. Během mučení měla údajně popisovat, jak zaklínala krávy, způsobovala požáry a svému muži měla podávat otrávený sýr. Okolnosti vyvolaly svolání soudu v čele s biskupským právníkem Johannem Grosserem a místnimi soudci: Kacprem Schmitzem a Milechiorem Wildenem. Podrobena mučení žena obvinila dalších pět žen, které měly být ve službách ďábla.

Mezi nimi byla manželka jesenického radního Uršula Heger a tehdejší prodavačka Eva Brasler. O brutalitě výslechů svědčí příklad Marty Wetzel, která byla nalezena ve vězení 21. srpna se zlomeným vazem. Barbara Schmied byla upálena 3. července 1622 v Nyse a další podezřelé ženy koncem srpna v Jeseníku. Od té doby, se všechny procesy odehrávaly v Nyse, ale rozsudky byly vykonávány v rodných místech obžalovaných. Na základě soudních protokolů víme, že v první etapě bylo vyslýcháno 35 osob.

Roky 1634-1648 – druhá vlna těchto hrozivých zločinů přišla v roce 1636, převládala především ve Zlatých Horách a v Nyse. Nevíme, co bylo přímým impulsem, který obnovil procesy, ale víme, že hlavním provokatérem nové inkviziční vlny byl biskupský státní zástupce Martin Lorenz z Nysy. Jednou z obviněných byla v roce 1634 žena jménem Singel ze Zlatých Hor. Pokračování mělo dopad v roce 1651, kdy obvinili z čarodějnictví i její osmnáctiletou dceru. Záminkou k tomuto strašlivému činu byla pouhá domněnka, která usuzovala, že pokud matka byla v době porodu pod vlivem ďábla, nevyhnulo se to ani dítěti. Později se procesy rozrostly do takové míry, až v září roku 1636 vydala nyská rada příkaz na výstavbu speciálních pecí, pro upalování „spravedlivě odsouzených služebníků ďábla, čarodějnic a zlých duchů".

Návštěvníci

183316
Dnes
Včera
Tento Týden
Minulý Týden
Tento Měsíc
Minulý Měsíc
Všechny dny
543
397
1252
179572
8065
8467
183316
Adresa IP: 54.196.17.193
 
Copyright © Čarodějnická cyklotrasa po polsko - českém pohraničí
designed by sm32 STUDIO